Chování člověka k uklízečce
David Heider, psycholog assessment systems Hospodářské noviny- středa 26. května 2010. Kdysi mi někdo říkal, že člověk se pozná podle toho, jak se chová k uklízečkám. V rámci pravidelných sezení s jedním manažerem jsem jej jednou navštívil u něj v kanceláři. Začínali jsme pozdě odpoledne a tak se stalo, že jsme skončili v době, kdy v kancelářích většiny tzv. business center začínají operovat uklízečky. S manažerem jsme si neformálně povídali na chodbě, když kolem jedna právě procházela. On se na ni z ničeho nic obořil:;Musíte tady chodit teď, když vidíte, že ještě pracujeme?" Uklízečka se na něj napůl tázavě a napůl omluvně podívala, přičemž manažer se nenechal odradit:;No nekoukejte a běžte si po svým," doplnil s arogancí, kterou jsem u něj vůbec nepoznával. Paní ve středních letech se omluvila a odešla. Manažer v debatě pokračoval v příjemném a nenuceném duchu dál, jako by se nic nestalo. Byl jsem jako opařený, scéna mi připadala neuvěřitelná a zejména z toho důvodu, že jsem u něj podobné chování nikdy nezaregistroval, přestože jsme se již viděli několikrát. Kdysi mi někdo říkal, že člověk se pozná podle toho, jak se chová k uklízečkám. Když je přehlíživý nebo povýšený, bude spíše sobecký a oportunistický. Když se k nim však chová stejné jako ke svým kolegům v práci, bude mít k lidem úctu a bude s nimi dobře vycházet. Nevím, existují lepší typologie lidí, na stranu druhou to má možná něco do sebe. Je zřejmé, že každý se může k lidem chovat s úctou, když je potřebuje, snaží se zalíbit, lichotí, podkuřuje, vypadá mile, snaží se, co může, aby zanechal dojem. Sem tam se snaží vyprávět o svých manažerských úspěších, jen letmo se zmíní o svých cestách po Austrálii, a aby ukázal také svou ;lidskou" tvář, nezapomene se v tu nejvhodnější chvíli zeptat na rodinu. U uklízeček je to zpravidla jiné. K realizaci svých ambicí a ke kariérnímu úspěchu je většinou nepotřebujeme, plat nám také nezvýší a navíc v některých lidech vyvolávají pocit, že jsou méně důležité. Vlastně to znamená, je jediný důvod, proč bychom se k nim měli chovat pěkně je ten, že jsou lidmi. A to je kámen úrazu. Pro někoho to nic neznamená, naopak pro někoho je to zásadní. Svou roli také sehrává skutečnost, že uklízečky zpravidla umisťujeme v hierarchické struktuře spíše do spodních pater. Takový manažer pak může snadno podlehnout dojmu, že je snad;něco více" a svým neurvalým chováním se může snažit tento dojem posilovat. Mimochodem na dalším sezeni jsem se o oné události zmínil a manažer si na ni vůbec nevzpomněl. Jen odpověděl, že byl asi unavený. Bylo však vidět, že to je pro něj nedůležité téma. A co vy? Hýčkáte si svou uklízečku, i když jste unaveni?
